Synodní rada Českobratrské církve evangelické vyzývá k podpoře lidských práv v Bělorusku.

Se znepokojením sledujeme napjatou situaci v Bělorusku. Protesty proti diktátorskému režimu prezidenta Lukašenka probíhají už více než sedm měsíců. Ačkoliv byly výsledky srpnových prezidentských voleb zjevně zfalšovány, režim není ochoten ustoupit. Protestující opozice tak čelí trvalému útlaku: existují věrohodná svědectví o stovkách případů fyzických útoků, mučení i znásilňování demonstrujících. Neustále se přitom objevují další. Zároveň probíhají soudní procesy s organizátory opozičních protestů.

Přicházíme s touto výzvou v čase, kdy mezinárodní pozornost kolísá a protestující čelí značnému vyčerpání. Zásadní zlom v zemi nenastal a zdánlivě se nic neděje. O to více považujeme jako církev za důležité běloruský lid různými způsoby podporovat. Chystáme společnou bohoslužbu, spolupracujeme s místní běloruskou komunitou. Na neblahou situaci v zemi chceme upozorňovat ve veřejném prostoru i v rámci Evropské unie a prostřednictvím mezinárodních ekumenických organizací. Hledáme cesty, jak konkrétní potřebné podpořit finančně.  

Kéž nám vlastní složitá situace spojená s pandemií nezakrývá výhled na ta mnohá místa ve světě, kde se děje bezpráví, pronásledování a nesvoboda.

Synodní rada Českobratrské církve evangelické

“Усе цяжкасці, якія мы перажылі: трывогу, раненні, неспакой за сваіх блізкіх і за сваю краіну, спустошанасць і няўдачы, страх з хваробы ковід і з палітычнай сітуацыі ў Беларусі.

Таксама мы прыносім з сабою тое, што нас у жыцці радуе: любоў сваіх блізкіх, ахову і пачуццё бяспекі, якое мы адчуваем, калі нехта нечакана нам усміхнецца, калядныя святы, ласку, якую мы маем магчымасць адчуваць самым розным чынам.

І таму мы хочам падзякаваць Табе за добрае і падзяліцца з Табой цяжкім.

Калі ласка, прымі нас, як бацька і маці прымаюць сваё дзіця, якое прыходзіць да іх, як сястра прымае любімага брата. Дзякуем за тое, што мы разам, і просім – будзь тут з намі.”

Быў прачытаны ўрывак на Раство Хрыстова з Дабравесця паводле Мацвея (Мц. 2:1-23). Казань прамовіў пастар Мікулаш Вымнетал (Mikuláš Vymětal).

Далей былі зачытаныя імёны загінулых і адбылася малітва за іх спачын. Памяць загінулых за апошнія месяцы беларусаў ушанавалі хвілінай маўчання.

На заканчэнне прагучала традыцыйная калядная песня “Ціхая ноч” у перакладзе на беларускую мову Наталлі Арсеневай.

Беларусы Чэхii / Bělorusové v ČR

Brno uctilo sametovou revoluci pragmatickým činem. V Divadle Husa na provázku byla otevřena Ambasáda nezávislé běloruské kultury. „Do běloruských věznic posíláme dopisy významných Čechů, které byly napsány pro konkrétní politické vězně Lukašenkova režimu,“ uvedl po otevření ambasády ředitel Centra experimentálního divadla Miroslav Oščatka, jeden z iniciátorů projektu.

Ambasadorem byl jmenován překladatel Sjarhej Smatryčenka, který již řadu let pomáhá vzájemnému poznání české a běloruské kultury. „V Bělorusku se teď dějí strašné věci a hlavním smyslem ambasády je, aby lidé z České republiky dostávali lepší informace o tom, co se v naší zemi děje,“ prohlásil Smatryčenka, mimo jiné překladatel děl Václava Havla do běloruštiny.

Jdu ven!

Účastníci akce připomněli, že sametová revoluce v Československu se obešla bez obětí na životech. Běloruský režim ale v průběhu současných protestů usmrtil podle polského deníku Gazeta Wyborcza již nejméně 10 lidí (od poloviny srpna do 17. listopadu), třeba 12. listopadu zemřel 31letý aktivista Roman Bondarienko, kterého brutálně zmlátili neznámí maskovaní muži. „Jdu ven,“ stačil ještě oznámit ve zprávě, než opustil svůj byt v centru Minsku, aby zjistil, co maskovaná skupina požaduje. Následkům bití později podlehl v nemocnici.

Jdu ven! To je nyní i heslo běloruských demonstrantů, kteří i nadále odvážně protestují proti režimu Alexandra Lukašenka, jenž opět odpovídá pouze brutálním násilím a zatýkáním. Jdu ven! Ve výroční den sametové revoluce to bylo i heslo brněnských aktivistů, kteří v moravské metropoli založili Ambasádu nezávislé běloruské kultury. A to i s podporou brněnské radnice, která už v polovině srpna vyvěsila bílo-červeno-bílý prapor nezávislého Běloruska.

K vyvěšování této vlajky vyzval Čechy a Moravany právě Sjarhej Smatryčenka: „Pokud jste politici nebo aktivisté, vyjádřete solidaritu vyvěšením této národní vlajky, kterou Lukašenko zakázal. Taková konkrétní podpora může pozvednout ducha Bělorusů víc, než když politik vyjádří takzvané ,znepokojení‘ nad situací v Bělorusku.“ Podle Smatryčenka na Lukašenka už dávno neplatí jen pokárání typu „to se nedělá“.

Musí se připomínat, že Lukašenkův režim nejedná spravedlivě

Zakladatelé Ambasády nezávislé běloruské kultury proto v den 31. výročí přišli s konkrétním činem, který překračuje hranice Evropské unie a míří přímo do běloruských kriminálů. Vybraným politickým vězňům totiž napsali dopisy významné české osobnosti, listy budou odeslány ve středu 18. listopadu. „Přijde nám správné a nesmírně důležité hlasitě upozorňovat českou a světovou veřejnost na to, že Bělorusko a Lukašenkův autoritářský režim jedná nespravedlivě a že potlačuje základní lidská práva,“ řekl ředitel Centra experimentálního divadla Miroslav Oščatka.

Dopisy jsou otevřené a určené pro širokou medializaci. S odkazem například na vězněného Václava Havla, jemuž také významné osobnosti ze Západu posílali otevřené dopisy. A tyto listy nesmírně dráždily režim Gustáva Husáka. Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov například napsal 64letému Mikalaji Statkevičovi, jenž od roku 2004 strávil ve vězeních více než šest let a naposledy byl zadržen v květnu 2020 cestou na předvolební mítink Svjatlany Cichanouské. Stejně jako Cichanouská i on kandidoval na post běloruského prezidenta, a to už v roce 2010.

„Je opravdu působivé vidět obrázky demonstrantů, kteří ukazují své přesvědčení den po dni navzdory surovému násilí, zatýkání, vyhrožování a nekonečným lžím oficiální propagandy režimu. Lidé přesto pokračují v boji a přijímají své ztráty,“ píše šéfdirigent České filharmonie do běloruské věznice.

Svoboda je nedělitelná, píše biskup Malý

Pomocný biskup pražský Václav Malý svůj dopis adresuje 25leté Maryji Babovičové. Žena je obviněna z hromadného výtržnictví a úmyslného poškození cizího majetku, za což jí hrozí až desetiletý trest. V centru Minsku totiž iniciovala vznik památníku, jenž byl poctou první oběti policejní brutality. Tou se stal Aljaxandr Tarajkouski zastřelený už v srpnu dvěma ostrými náboji.

„Zde žijeme ve svobodě a za naše občanské postoje nás nikdo netrestá. Tím více potřebujeme vidět konkrétní příklady těch, kdo si zachovají čistý štít i v nepříznivých politických podmínkách. Děkuji Vám a budu dále sledovat, jak Váš případ vyústí. Doufám, že se dočkáte spravedlnosti a trestní stíhání bude zastaveno. Pokud ne, už se o Vás ví za hranicemi Běloruska, a to nevyvane do ztracena. Svoboda je nedělitelná, a proto mi není lhostejný osud statečných běloruských pronásledovaných občanů,“ píše biskup Malý demonstrantce Babovičové.

Rychetský posílá dopis uvězněné dirigentce

Předseda Ústavního soudu České republiky Pavel Rychetský posílá dopis uvězněné 38leté flétnistce a dirigentce. Maryja Kalesnikavová se podle Lukašenkova režimu provinila tím, že se po volbách stala členkou koordinační rady opozice. Nejprve byla unesena tajnou policií a nucena k opuštění Běloruska, na hraničním přechodu ale roztrhala svůj pas, takže byla vzata do vazby. Čelí obvinění, že vyzývala k činům, jež vedou k poškození národní bezpečnosti státu.

„Přál bych si, aby i ve Vaší zemi došlo k osvobození a emancipaci občanské společnosti, která svůj postoj k represivnímu Lukašenkovu režimu manifestuje nejen v Minsku, ale i v ulicích ostatních běloruských měst. Považuji za svou povinnost současně apelovat na propuštění běloruských politických vězňů, a to i z pozice předsedy Konference evropských ústavních soudů, kterou v tomto roce zastávám,“ píše Rychetský v listu, který bude ve středu poslán do jedné z běloruských věznic. Stejným směrem poputuje i dopis předsedy Senátu Miloše Vystrčila, spisovatelky Kateřiny Tučkové, ředitele Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského i dalších osobností.

Ivan Motýl, cnn.iprima.cz

Otec Vjačaslau Barok, populární římskokatolický kněz, farář ve farnosti Sv. Josafata Kunceviče v Rasonech. Na svém YouTube kanálu už rok rozebírá sociální účení katolické církvi a události v Bělorusi z perspektivy tohoto učení. 12 listopadu byl vyzván k vyšetřovácímu výboru “jako svědek” v rámci neznámého trestního řízení, ovšem rozhovor šel o jeho You Tube kanálu a veřejných vystoupeních kněze. Je členem skupiny “Křesťanská vize” Koordinační rady.

Přatele, dovolte mi abych se dnes obratil ne k Vám ale k Papežu Františkovi.

Víte, život je moc kratký, a člověk má pospichát, aby udělat to, po čem touží jeho srdce.

A protože jsem zatím naživu a na svododě, a vyšetřovácí výbor prověřuje všechno to, co kážu, využijí možnosti a děkují Vám přátele za podporu a obratím se k Papežovi.

Chapu, že jsem jen jeden z 1 330 milionů katoliků ve světě a jede z více než 400 tisiců kněží. Vím taky, že Bělorus není ve středu pozorností Vatikanu. To vše nasvědčuje tomu, že pravděpodobnost toho, že můj hlas doletí do Svatého Stolce a neztratí se mezí tisíce důležitějších věcí, je mizerná.

Ovšem je lepší se pokusit, než pak litovat, že neučinil to, co mohl.

…

Papeži Frantisku, prosim uslyště ne mě, ale Běloruský Národ.

Stalo se, že u nás statní moc začala válku proti svému národu.

Tak, pravě válku. Krách pokoje nastal v okamžiku, kdy zfalšovali volby, vysmali se pravdě a pošlapali spravedlnost, neboť na urovní statního soudnictví začali soudit a trestat nikoliv zločince, ale oběti. Do vězení vrhají nikoliv těch, kdo bije, ale těch koho bijí. Samozřemě, že bez pravdy a spravedlností není možný žadný pokoj a žadný mir.

Proš se to stalo?

Je to velice jednoduché. U nas ukradli hlasy. Zbavili prava činit svobodnou volbu – ani Bůh ne zbavuje svobodu volby, a u nás ji odebrali. Teď nás, nesouhlasných, davají do vězení, propouštějí z prace a škol, bijí, mučí, uražejí a vraždí.

Ty, papeži Františku, jako nikdo jiný víš, jak se všechno překrucuje z hlavy dolu, kdy se moci v země uchopí vojenská junta. Zkušenost tvoje vlasti Argentiny se “špinavou válkou” 1976-83 a její obeťmi, kterých během 7 let bylo kolem 100 tísíc, asi ti umožňuje dobře pochopit naši situaci,

Máme už 26 tisíc zadžených, více než stovku politických vezňů, tisice zraněných a šest zavražděných. Ano, zatim je to méně, něž v Argentine. Ovšem zatím ozbrojenci si ješte nezastavili na cestě bezpraví, a je to jenom 100 dnů pokojných protestů.

12 listopadu 2020 zemřel Raman Bandarenka. Vlastně byla to vražda. Jeho unesli zločinci z Naměstí Změn v Minsků. Obvykle tak pachají své zločiny běloruské silové složky, bez uniforny ale se zbrání v ruce a balaklavou na tvaři. Ramana zabili za projev lidské důstojnosti, za solidaritu, za běloruskou vlajku, za symbol Krista, za víru ve víteztví dobra nad zlem.

Tragická smrt jednoatřicetiletého malíře pohnula celou Bělorusi – lhostený zůstal jen ten, kdo uplně ztratil lidskou podobu.

Dnes každý Bělorus dobře chápe, že pokud národ, který bojuje za primát právo neporazí bezpraví, nelze bude uniknout humanitní katastrofe v země. Válka zničí národ, zemí a člověka.

Cílem mého projevu je najít odpověď na otázku: co máme dělat, aby v Bělorusi nastal pokoj a mír? Jak zastavit válku?

Nejednou jsem přečetl encykliku Fratelli Tutti. Vysvětloval lidem, nakolik aktualní je Tvoje poslaní pro Bělorus. Ale sam nemůžu najít odpověď na otázku, ják je možné vest dialog s těmi, kdo nechce dialog, a jak je bez dialogu možná “architektura míru”?

Náš Metropolita Tadevuš Kandrusievič, který jen záčal mluvit o dialogu, byl vyhoštěn ze země.

Ztracím víru, že ti, kdo ochutnal lidské krví, jsou schopni se vzpamatovat a začit dialog. Na druhou stranu ten, kdo tvrdí, že “dnes není čás na zákony”, ochotně se setkal s Tvojim poslem v Bělorusi arcibiskupem Ante Jozićem.

Režimní propaganda vytvoříla obrazek: spolu pijí šampaňské nuncius a ten, kdo se veřejně význal ve vydávání rozkazů k vraždám Bělorusů.

Takový obraz samozřejmě nemohl byt klidně přijat běloruským národem. Ve svých videích jsem se snážil vysvětlit tuto udalost a ne vyčítal Vatikanu zvolenou politickou linií. Děkuji i teď za starost za pamatovaní o nas. Ovšem každý ví, že Lukašenka, který tě nazval “Nejlepším papěžem”, usiluje jen o jedno: zaštitit se autoritou zástupcr sv. Petra. Dokonce ne kardinalem Jorge Bergoglio ale Kristovým Apoštolem

Jakoby teď sam pontifik dává zelenou na další zločiny.

Vím, že jisté tomu tak není.

A ještě, Papeži, jedna otázka, jak zastavi zlo v naší zemi?

Dnes já, jako ten ten, kdo vystupuje proti lži a nasilí, respektivě proti fašizmu, komunizmu a ideologií, které se zakladají na jejich učení, musím vysvětlovat policijí, proč jsem proti tomuto zlu.

Kupřikladu, na rozhovor s vyšetřovacím výborem vyzývají ne známeho maliře Ceslera, ale kněže z nejzapadlejšího koutu Bělorusi, protože jsem na socialní sité dál jeho dílo “Stop Lukašizm”. která názorně ukazuje zlo současného autoritářského režimu v Bělorusi a jeho kořeny v nezodpovezených zločinech komunizmu.

Z toho všeho jsem vinen jenom z toho, že důsledně kažu oficialní účení církvě.

Ale nemůžu jinak. Papeži, v encyklice “Fratelli tutti” jsi řekl, že v podobenství Samařanovi má každý najít svou roli… Nalezl jsem. Nemám jinou možnost jak lehnout vedle se zmlaceným a uraženým člověkem– takovou vidím Bělorus dnes a její probuzený národ.

Řekní mi, Papeži, v jaké roli si vidiš Ty, když jde o Bělorus? Pokud pouziji terminy z podobenství, tak chápu, že zločinci ješte zůstavají na cestě na které mlatí člověka, i zatím pravě proto není možné abys navštivíl naši zemi, ale přece, jak si vidiš v tom, jaká je tvá role.

Asi tvá odpověď, papeži Františku, pomůže Bělorusi. Náš národ vlastně nemá k nikomu nějaké požadavky nebo výhrady, a chce jen pravdu, spravedlnost, svobodu, pokoj a mír. Nechce to samé Bůh?

Děkuji ti, Papeži Františku, že konáš svou pastýřskou službu a učíš nas.